Obec Strakov založili čeští osadníci ve 13. století vykácením kraje pohraničního lesa. Poprvé je ves připomínána v listině vratislavského biskupa Přeclava z Pogorelly z r. 1347, jíž učinil majetkové narovnání mezi litomyšlským biskupem a biskupskou kapitulou. Tehdy Strakov zastavil litomyšlský klášter a obec připadla biskupovi Albertovi ze Šterberka. Strakovský poplužní dvůr, který byl mnohem starší než samotná ves, připadl roku 1398 kapitole klášterní. Roku 1358 získal Strakov Bušek z Gešperka. Počátky lokality sahají patrně do 13. století. Ves tehdy připadala litomyšlskému biskupovi. Litomyšlský biskup Jan IV., řečený Železný, zmiňuje ves Strakow ve své listině z roku 1398 jako svůj majetek, další listinou z r. 1412 osvobodil týž biskup ves od úmrti. V r. 1547 připadla ves Strakow k litomyšlskému zámeckému panství. Teprve od r. 1789 se setkáváme s německým označením vsi a to Strokele.
V roce 1654 je zmiňován Strakow jako ves v kraji Chrudim.Při zakládání vsi byly pozemky náležející strakovskému dvoru rozděleny na díly, z nichž největší pak náležel zemanskému statku. Strakov býval vsí ryze českou. Po třicetileté válce se však zde změnily národnostní poměry a ves byla poněmčována. Tento trend byl podporován i tehdejšími držiteli panství - Trautmansdorfy, Valdštejny a šlechtou z Thum a Taxisů. Z této doby se dochovala i německá podoba jména Strakov - Strokele.
Antonín Profous uvádí, že označení vsi Strakov vzniklo z tvaru Strakův, tj. dvůr, resp. majetek. V minulém století udržovala česká -již menšina - blízké kontakty se sousední Pazuchou. V roce 1869 byl Strakov z iniciativy německých obyvatel prohlášen za německou državu. Poněmčování obce vyvrcholilo za vlády císaře Františka Josefa. Před I. sv. válkou měl být Strakov připojen ke svitavskému okresu, tehdy německému, a odtržen od Litomyšle. Po válce prosazovali strakovští Němci připojení obce k německému Opatovu či Lanškrounu. Mezi českými obyvateli však probíhal po celou dobu silný obroditelský proces. Výsledkem bylo úřední spojení Strakova s ryze českou Pazuchou 26.6. 1919, čímž se zabránilo definitivnímu poněmčení obce.
V roce 1947 byly opět Pazucha a Strakov odděleny jako samostatné obce. V témž roce byly na vlastní žádost ke Strakovu připojeny Spolkovice, které původně spadaly též pod Pazuchu.
V historickém územně-správním členění (platném mnohde v hrubých rysech až do roku 1945) náležel Strakov vcelku logicky k sousední Litomyšli, a to jak k sídlu hejtmanství a soudního okresu, tak i farnosti. Po zavedení župního zřízení (které se však v praxi neujalo) v roce 1921 spadala obec opět do litomyšlského soudního okresu, avšak v rámci pardubické župy. I během období "rehabilitace" krajského uspořádání (1949 - 1960) si Strakov ponechal okresní příslušnost k Litomyšli jako součást Kraje Pardubického. Po územní reformě a zániku "malých" okresů v roce 1960 se zdejší obyvatele staly okresním městem Svitavy, Krajským pak Hradec Králové. Dle nové reformy správního členění je Strakov opět součástí Pardubického Kraje.
Protože byly roku 1734 od krupobití potrestáni a jarní obilí z velké části zničeno, takže z mandele ječmene víc než dvě osminy vymláceno bylo a skrz celé tři roky vpadli do velké bídy a žádné ohledy nebyly brány a velké peněžité dávky se na měsíční kontribuci odváděti musely. Protože toho roku u Francouzů nová válka vznikla, takže obyvatelé toho roku dvakrát regruti anebo pěších vojáků stavěti musili.
Jelikož obec žádné jiné prostředky nevěděla, jak Boha na Výsostech uklidniti, rozhodli se postaviti kapličku ku cti královny nebes Marie Růžencové, kterou za své vlastní peníze postaviti museli, neboť hrabě něco cihel daroval a kříž také přidal a ostatní materiál musili si vlastními fůrami přivézti, což konali rádi, protože všechno ku cti Boží bylo.
Pro moje milé potomky mám jednu prosbu, aby tuto kapličku udržovali, kterou jsme postavili a dopustili byste se velkých hříchů, kdyby měla bráti škodu.
Tuto kapli vystavěl Ant. Dlabal, tehdejší chalupník u Záhradi a zedník Pegalini byl od kláštera.
Obilí bylo za 1 fl. 30 krejcarů z 1 strych žita, ječmen 1 fl. 12 krejcarů v městě Litomyšli, které se podávalo v sobotu na týdenním trhu, žejdlík kořalky stál 4 krejcary.Věž na kapli stavěl bývalý tes. mistr z Osíka Tranz Nedoseděl. Za jeho práci 19 kop.
Léta páně 1815 byla opravená kaplička, dána krytina (břidlice), ~už toho času mnoho peněz stálo, protože všechno drahé bylo a příčina toho byla, že jsme pro papírové peníze měly velké ztráty. Měli jsme tři druhy peněz z toho nejlepší bylo, dobré peníze od pradávna drahé byly, potom jsme měli bankocetle, potom jsme měli anticibační šajny a při každých jsme mnoho ztratili. Ze sta zlatých čtvrtý díl a pátý nám zůstal. Na anticibačních šajnech nám dali za sto zlatých dobrých peněz třistasedmdesát zlatých, které měly jméno vídeňská měna. Sousedé toho času byli velice smutní pro velké povinnosti a regrutýnky, které lid velmi stihaly.1 sáha tvrdého dřeva stála 11 fl. ve vídeňské měně, 1 měřice žita stála 13 fl., ječmen 10 fl., 1 sud piva stál 32 fl., 1 máz piva aa 12 krejcarů, 1 máz obyčejného vína 2 fl., 1 žejdlík kořalky 30 trejcarů, 1 kopa šindelů 5 fl. 20 krejcarů, 1000 šindelových hřebíků fl . .Prosím budoucí sousedy, aby nenechali této kapli škoditi. Bůh se Vám za to dobrodiní mnohostranně odmění. Našim předkům, kteří tuto kapli od základů postavili stála mnoho peněz a tak prosíme za celou obec, aby tato kaplička nezanikla, byl by to velký hřích před 3ohem, kdyby měla v zíti škodu,
Strakov 1815
Jósef Štipák rychtář, Franz Vostřel konšel, Johan Racek konšel, Toh. Jirtráček konšel, Martin Slon konšel, Jan Pospíšil tesařský mistr , Litomyšle.
První česká škola v myslivně od roku 1920.
Bývalá německá škola, po té prodejna jednoty.
Výstavba české menšinové školy ve Strakově 1924.
Nová česká státní škola obecná ve Strakově.
Stávající pohled na bývalou budovu školy.
Bývalá německá hospoda, dnes kulturní dům.
Bývalá česká hospoda, dnes obytný dům čp.9.
Strakovská náves někdy kolem roku 1920.
Rybník před výstavbou.
Rybník po vyzdění břehů, brodu a stavidla.
Pohled na Strakov.
Hostinec na "Černé hoře" ještě bez okolního lesa.
Jeho dnešní stav.